Jdi na obsah Jdi na menu

Pěnkaváci u Tre Cime

Přestože je už od mého setkání s pěnkaváky uplynul víc ja rok a půl, rozhodl jsem se že o těchto zajímavých, ale svým způsebem i obyčejných ptácích něco napíšu.

  

mladata.jpg

 

K napsání tohoto článku mě vedly tři důvody. Zaprvé bych chtěl napsat něco nového o druhu, který většina lidí moc nezná a představit ho. Zadruhé považuji jednu z fotografií, která vznikla při mém setkání s těmito ptáky za jednu z mých nejlepších. A konečně za třetí, měl jsem tak trochu výčitky, že už jsem na mých stránkách dlouho nenapsal nic nového (toto je vlastně můj první článek) a případný návštěvní se sem vlastně neměl důvod vracet. Tak se do toho pustím. 

Vysoko, vysoko, vysoko 

Výklad toho kolik vajec pěnkavák snáší a podobné údaje raději přenechám této stránce. Pustím rovnou do rozebírání chování tohoto druhu. Jak už název pěnkaváka sněžného napovídá (anglicky se jmenuje snowfinch, latinsky Monti fringilla nivalis), má tento pták něco společné ho se sněhem a horami : ) Vyskytuje se totiž v nadmořské výšce od 1900 metrů do 3000 metrů (plus mínus nějaký ten metr) a zřídkakdy sestupuje pod hranici lesa. Je to obyvatel horských kamenitých luk a strání s příkrýmy skálami, které mu dávají dostatek příležitostí k hnízdění. Zvykl si rovněž hnízdit na vyšších horstkých chatách, kde ho můžeme v zimě pozorovat jak jako naši vrabci domácí sbírají drobky po turistech. Když jsem je spatřil porvé, myslel jsem si že se jedná o nějaké horské vrabce. A vlastně jsem měl pravdu.

 

Oblíbené prostředí pěnkaváků sněžních

 

Krmení na skalách

Během mého dvodeního výšlapu během školního výletu jsem se dostal i do slavné oblasti Tre Cime v Dolomitech. Nachází se zde ideální prostředí pro pěnkaváky - nadmořská výška okolo 2 400 metrů nad mořem, kamenitá louka, ledovcové jezero, dostatek skal a blízkost turistické chaty. Vůbec jsme však netušili, že se s pěnkaváky setkáme, a tak nás zajímavá atrakce velmi potěšila. Strefili jsme se totiž naší návštěvou do období, kdy pěnkaváci sněžní vyvádějí mláďata a krmí je mimo hnízdo.

 mladoch.jpg

Opuštěné mládě?

Malé ptáčátky usazeného mezi kameny jsem si všiml jako první já. Byla přestávka na odpočinek, a tak ostatní se ihned sesypali kolem a začali se vyptávat: „Proč neuletí,” nebo „není zraněný?” Já jsem nevěděl, pták se mi zdál v pořádku a trochu jako mládě tak jsem řekl ostatním, že ho necháme na pokoji, třeba si pro něj přijdou rodiče. Přišli. 

Starostliví rodiče a jejich nebojácní potomci

Za chvíli přilétl jeden dospělý pěnkavák a poskakoval po okolí. Během pár vteřin doskákal k "mlaďochovi" a začal ho krmit. Tady se na mě usmálo štěstí a pořídil jsem jednu z mých nejoblíbenějších fotografií, bohužel jedinou povedenou z celého mého setkání s těmito opeřenci.Stále mám však zážitky, které zde popisuji. Starostliví rodiče poskakovali a poletovali sem a tam, aby nasytili potomstvo, které čítalo asi pět ptáčat, ale skoro nebylo slyšet. Za chvíli jim došlo, že naše výprava českých primánů, sekundánů a terciánů je naprosto neškodná a navích ochotně rozdává kousky svačin. Schovávali se tedy schovávat před ostrým odpoledním slunce pod batohy, nebo zavěšenými sandály, a já jsem se začal bát, abych nějakému mláděti neublížil. 
 

 

u-turistu.jpg

 

 

Málo využitá příležitost

Bohužel jsem hlavně pozoroval a necvakal jako o život, přestože času na to bylo dost. Pěnkaváky jsem však viděl a byl jsem od nich jen pár centimetrů. Navíc to nebyl jediný zážitek z mé cesty po Dolomitech. Snad se s pěnkaváky ještě setkám, třeba až pojedu do Dolomit lyžovat. 

 

 

mlade.jpg

 

 

A na závěr ta moje oblíbená fotografie z krmení

 

 

penkavak-snezni.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář